Kraj Lavenderu, planiny před akademií 13th May

„Poslední hlídky se vracejí, ale je to velmi těžké utíkat a zároveň odrážet bestie,“ povzdechl si Raphael, který se akorát vrátil z lesa, aby vyřídil zprávy ostatním studentům akademie, kteří se dobrovolně postavili na obranné linie akademie.

„Vsadím se, že Loey je odráží bez větších problémů,“ dovolil si situaci odlehčit jeden ze studentů.

„To možná ano, ale ani on sám nedokáže být na několika místech najednou,“ ozval se Sauriel, kterému bylo nařízeno držet se dál od svého spolubydlícího a starat se o uprchlíky místo boje s démony.

„Ne Saurieli, ty rozhodně nikam nepůjdeš!“ připomenul mu jeho bratr. Sauriel jen uraženě nafoukl tváře a pustil rukojeť svého meče, který měl schovaný v pochvě za opaskem. Svoji pozornost přesunul k poletujícímu plamenu, který mu Loey před svým odchodem do Lavenderu zanechal na ochranu. Dokud zářil, Sauriel věděl, že je démon stále naživu.

„Každopádně se připravte, brzy tu budou, musíme zajistit bezpečný přesun za hradby, zapečetit je a nadále dostat všechny do velkého sálu, portál by se měl začít připravovat již brzy,“

​

---

Kdesi v Lavenderu
 

Bol to nejaký čas po tom čo Loey dokončil svoj výcvik s mysterióznou postavou sprevádzajúcu démona k lepším bojovým výkonom a takisto od vízie vychádzajúcej z knihy ktorú si dokázal zadovážiť v Karzadúre od démona besniacom po jeho hlave aby sa obohatil tučnou finančnou odmenou ktorá kolovala medzi obyvateľmi bašty prekypujúcej rôznymi druhmi démonov. Červenovlasému démonovi spamätávajúcemu sa z intenzívneho, tvrdého výcviku sa darilo dobre, videl svoje pokroky v obratnosti a zrýchľujúcich reflexoch. Až tam si uvedomil ako veľmi je pozadu a potrebuje zoceliť svoje schopnosti vo svoj prospech pre budúce plány.

Teraz ale bolo niečo inak. Informácie ktoré obdržal neočakával a bol pripravený takmer okamžite konať pre svoj vlastný prospech vyskúšať nové pokroky vo výcviku. Napriek tomu že nechcel spať, zaspal no následne sa prudko prebudil do vlny energie ktorú spoznával až nadmerne dobre a samozrejme sa vyštval z postele ako blesk zanechávajúci svojmu spolubývajúcemu ohnivý plameň slúžiaci na ochranu a signalizáciu o stave v akom sa démon nachádza. Bol dezorientovaný, prekvapený že zemský povrch sveta Orienu bol znova narušený a von sa dral ten najväčší odpad celého Pekla – zároveň najväčšia zbraň ktorou podsvetie prekypovalo. Niet divu že je na samom spodku. Vyšiel z akadémie aby sa rozhliadol a v diaľke bol čuť rev, škrekot týchto netvorov približujúcim sa k akadémií slúžiaca sa mu ako prechodná budova poskytujúca strechu, kvalitné priestory ako na vzdelávanie tak výcvik. Temnota z neho sálala na všetky strany, roznášala do priestoru zatiaľ čo bežal lesom na planinu kde sa odohrával pred nejakým časom súboj s Chaosom.

Takáto rozcvička ho absolútne prebudila, adrenalín roznášajúci sa telom v žilách aktivoval zmysly k absolútnemu pozoru. Rozbehol sa po planine smerom k pokračovaniu lesa keď v tom na neho vyskočila prvá potvora. Temnota v mihu sekundy stvorila v ruke svojho pána čiernu guľu ktorá vzplanula a päsťou sa zahnal do hlavy potvory ktorá explodovala, prvé kúsky jej tekutín dopadli na jeho tvár a oblečenie avšak to nebolo nič čo by ho donútilo nečinne stáť na mieste. Noril sa v ich tekutinách už predtým a napriek nečakanému úderu tejto situácie bol odhodlaný byť po kolenách v ich pozostatkoch znova.

Pokračoval v behu na do stredu, čierny dym sa rozpŕchol do strán a vytvoril pomyslenú hranicu ťahajúcu sa pokiaľ to bolo možné, zmenilo na ohnivú. Pohybom ruky ju vystrelil smerom odkiaľ vychádzal škrekot týchto prázdnych schránok. Sám odstúpil o niekoľko krokov aby mal dostatočný rozhľad ale ako mal možnosť vidieť v diaľke na povrch sa vydrali aj vyššie potvory. Jeho telo zvnútra vibrovalo, bolo úplne posadnuté predstavou reálneho súboja hoc sa tam radili tieto primitívne bytosti na samom spodku hierarchie, na konci samého pekla kde nik rozumný nevstúpi.

Zozadu počul hlasy ďalších ktorí sa rozhodli pripojiť do akcie na území lesa už predtým zmasakrovaného náročným bojom. Ustúpil ešte o niekoľko krokov dozadu aby mal priestor. Zdvojil hranicu a zapálil nech Chaos prechádza cez dvojitú ohnivú bariéru ktorá by ich čiastočne oslabila, slabších jedincov úspešne upálila. Niekoľko ich prešlo cez hranicu a mali v pláne ísť ďalej, on sa ich však snažil odraziť naspäť do ohňa alebo sa musel s nimi popasovať spoločne s ďalšími dostavenými na bojové pole. Nemal pozitívne výhľady k tomu že to tentoraz zvládnu, z toho čo vnímal tak ich je oveľa viac a pokiaľ nechce prísť do stavu ktorý ho ovládol predtým bude musieť dodržať niekoľko preventívnych krokov od neznámej zahalenej bytosti ktorá ho posledný čas sprevádzala i vyúčala. Musí myslieť predovšetkým na rovnomerné rozloženie síl aby sa vyhol nadmernému napínaniu vlastného vnútra i schopností.

​

---

​

Raphael se přemísťoval z místa na místo, kontroloval, hledal přeživší ze všech částí Lavenderu. Nezbývalo mnoho času, první linie se posouvaly čím dál blíže k akademii a Lavender byl už z valné části sežehnut ohněm, spálen jedovatou krví démonů. Poslední část světa, která držela Chaos dál od akademie se otřásala v základech. Skřeky monster se ozývaly z každého kouta a Raphael měl sám občas problémy vyhnout se útokům mířené na něj.

„Rychle! Zpátky k akademii!“ okřikl na dvojici elfů, která se zastavila na cestě a pomocí iluzí vytvářela obrazy zvěře jako návnady pro démony, aby je lákaly směrem od akademie. Raphael se ohlédl vzduchem se nesl temný dým, který byl následkem ohnivé clony, kterou vytvořil Abaddon. Měl jej dokonce v dohledu. Když ostatní bytosti opustily své pozice, museli povolat někoho mocnějšího, kdo by udržel Chaos co nejdéle. A nikdo jiný, než jejich známá firma Loey Abaddon to být nemohl. V jejich části Orienu se moc démonů neslezlo, převážně uprchlíci z elfských osad a mágové. Jen několik málo démonů se přidalo k jejich skupině a ti právě drželi postup ničivé vlny.

Raphael se přemístil blíže k ohnivé cloně a hned co se zjevil, skočila po něm jedna z bestií, kterou jen díky své mrštnosti dokázal jedním zásahem stříbrného meče skolit. Zhluboka se nadechl a rozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil, že se nic dalšího neblíží. Kvůli ohni a kouři měl špatnou viditelnost, ale kde se zhruba nacházel Loey tušil, protože na sebe soustřeďoval všechna monstra, a právě z toho místa se ozývalo nejvíce bestiálního křiku. Sám se s Chaosem doposud nesetkal, ale měl dokonalou představu díky vyprávění Michaela a ostatních. Ovšem tento pohled na zničený les, pach krve a nelidský řev linoucí se mezi stromy, mu doslova vzal vítr z plachet. Svá křídla nechal roztáhlá a jejich bílá záře oslepovala potencionální útočníky. Nedaleko pociťoval ještě dalších několik bytostí bojující a první linii, stejně tak jako Loey. Musel všem říci o ústupu, ale tušil, že to nebude příliš jednoduché.

„Abaddone, začni se stahovat blíže k akademii,“ vyslal k démonovi telepatickou zprávu, protože nepočítal s tím, že by ho přes ten řev vůbec zaslechl. Očima jej vyhledal a kontroloval jeho pozici, zatímco se mu podařilo znovu uniknout ostrým drápům dvouhlavému monstru, které se na něj vyřítilo z poza stromu. Následně se přemístil ze své pozice o kousek dál, když na něj znovu zaútočily tentokrát dvě stvůry najednou.

Situace se zdála býti čím dál více nezvladatelná, a tak se snažil držet v bezpečné vzdálenosti od té hranice mezi ním a přibližující se vlnou.

„Pomozte někdo!“ ozvalo se nedaleko od něj, nečekal a přenesl s k místu, kde se zrovna přemístila trojice andělů, z nichž byl jeden vážně zraněn a potřeboval okamžitou pomoc. Ostatní byli unavení bojem, potřísnění krví nejen démonů ale i vlastní. Raphaelovi se podařilo spojit jejich energie a přenést je do stanu před akademií.

„Kde je Arael?“ zvolal mezi ostatní bytosti kolem a očima vyhledával jejich ošetřovatelku. „Mám další!“

​

Arael dávno netušila, kdy naposledy spala, jedla nebo pila. Od momentu, kdy se k Akademii začaly stahovat první vlny uprchlíků, se nezastavila. Ať už léčila raněné, utěšovala umírající nebo chystala zásoby na další vlnu, vždy byla v pohybu.

Příchod přeživších z Celest Elohim jí na jednu stranu ulevil, na druhou stranu jí potvrdil domněnku, že jsou skutečně poslední. Pokud padlo město Andělů, jakou šanci měla Akademie? Jejich jedinou výhodou byla vzdálenost a izolovanost. Co bylo pár studentů proti andělským legiím? Už ani nepočítala pouta, která jí před očima praskla.

Naštěstí pro ni se ale všichni nově příchozí zapojili minimálně tím, že dobíjeli její krystaly, když už neměli žádné jiné využitelné dovednosti. Ti unavení zase chytali obvazy. Každý přiložil ruku k dílu. I když se padlý hromadili, díky jejich společnému úsilí jich ale nebylo tolik.

Její stanoviště opět označoval zelený proud světla. A kolem něj byla bolest, krev a beznaděj. Lůžka dávno neměla, ranění se ukládali prostě tam, kde bylo místo. Navzdory tomu, že na sobě měla několik krvavých cákanců, její vnitřní světlo sálalo silněji než kdy předtím. A dokud to nepohasne, stále existovala naděje.

"Letím!" Automaticky zareagovala na Raphaelův hlas. Dokončila obvaz a už ji křídla nesla k novému raněnému. Ani příliš nevěnovala pozornost příchozím, a už měla ruce nad ranami druhého anděla. Jako kdyby znovu léčila Allerase. Drmolila rychlé modlitby, stejně jako tenkrát a před očima se jí tkáň opravovala a krev přestávala proudit. Pohledem odehnala anděla smrti. Dokud může mluvit, bude se modlit, bude léčit. A i kdyby nemohla, pořád má jiné způsoby. Pořád má naději.

"Musíme pryč. Jak je na tom ten portál?" Našla očima Raphaela. Situace se stávala čím dál tím více neudržitelnou.

​

 Pozornost věnoval Arael, která se vynořila z hluku pobíhajících andělů a začala okamžitě svoje léčitelské procedury na zraněném anděli. Raphael sice za svůj život spatřil nejednu bitvu, ale tohle bylo nejhorší vůbec. Rozhlédl se kolem dokola po raněných, vyčerpaných tvářích ošetřovatelů, studenti akademie, kteří zde byli kvůli vzdělání, a ne kvůli zachraňování životů, svět už nebyl tím, čím býval. Vše bylo předem ztracené. Jeho myšlenky se utápěly v těch nejčernějších scénářích, že dokonce málem přeslechl Araelinu otázku ohledně portálu.

„Musíme začít stahovat všechny dovnitř akademie, potřebujeme dostat přes portál všechny živé,“ přikývl a uhnul jedné z andělů, které nesly Arael potřebné vybavení. „Především musíme dostat všechny odsud. Dostal jsem za úkol stáhnout všechny z Lavenderu, už to tam drží jen hrstka jedinců v čele s Loeym,“ vysvětlil a ohlédl se směrem k Lavenderu, který z této strany byl prozatím netknutý, ovšem hluboko v něm se odehrávaly hrůzy, které si někdo nedokázal jen tak představit. „Hradby se zapečetí, a to nestvůry na chvíli zdrží, ale ne na dlouho. Ti nejsilnější budou muset stále strážit, aby se všichni dostali v bezpečí na druhou stranu, protože bude zapotřebí nezměrné množství magie k udržení portálu,“ hned jak dořekl tuto větu, po tváři mu přeběhl stín starostí, sám tomu pořádně nerozuměl, ale tušil, že portál se začne bortit ve chvíli, kdy se odpojí jen jeden jeho zdroj. Což ho přivádělo k myšlence, zda doopravdy projdou na druhou stranu všichni.

Z temných myšlenek jej vytrhl hlas nesoucí se od dalších příchozích, kterým se podařilo dostat se z bludiště stromů. Znovu se rozhlédl kolem dokola a zavolal si k sobě jednoho z každé rasy, kterou měl zrovna v okolí. „Řekněte všem, kteří jsou schopní, aby postupně začali přesouvat zraněné a vše potřebné za hradby, brzy se linie stáhnou z lesa a bestie nic držet nebude,“ v jejich tvářích zahlédl nabývající strach, mladému elfovi po svém boku stiskl povzbudivě rameno a věnoval mu úsměv. „Zvládneme to, to vám přísahám,“ jeho andělská aura uklidnila jejich roztřesená nitra a následně vyzval k činnosti. Znovu se otočil k Arael, která již končila s ošetřováním anděla, kterého ji přinesl.

​

​Raphaelovi jen kývla, jak vzala na vědomí informace, které jí předával. Věděla, že tím portálem půjde mezi posledními. Nemohla tady nechat tolik raněných, i když věděla, že většině stejně nepomůže.

Veškeré léčení, které teď praktikovala, byla vlastně jen nezbytně nutná první pomoc. Nemohla se věnovat komplexnějším věcem a upřímně doufala, že se neobjeví další podobné zranění, jako byl Alleras. Upřímně netušila, jestli by na něco podobného teď měla sílu. Od té doby jí stále nefungovala půlka ruky a na jejích kouzlech to bylo znát. I když se snažila na sobě nedat nic najevo, její záře, předtím tak plná naděje, slábla. Byla na pokraji svých sil.

"Nevím, jak dlouho tohle ještě vydržím. Už nemám moc z čeho čerpat." Ani nevěděla, ke komu to vlastně mluví. Jen doufala, že její slova si najdou svého adresáta. Rychle zamrkala, jak se snažila z očí zahnat malátnost.

Matně si uvědomovala zvuky boje, který se blížil. S povzdechem stáhla ze zad svůj meč a na moment se o něj opřela. Pak ho zarazila do země a se zoufalým výkřikem aktivovala bariéru v něm ukrytou. Prostory kolem ní zahalila do svého uklidňujícího tepla ochranná kopule. Pokud tohle nedá ostatním najevo, že už je vážně nutný přesun, pak tady padne, jako mnoho jiných.

​

---

​

Situácia začínala byť horšia a horšia no Loey sa nehodlal len tak vzdať. Kosil jednu potvoru za druhou jeho hrdosť a asistencia druhých na bojovom poli bola dostačujúca ale nie tak ako by si bol predstavoval. Vlny Chaosu naberali na intenzite čo si musel nechcene pripustiť. Temnota mu sformovala do druhej ruky bič ktorý začal horieť, pleskol s ním a plamene vychádzajúce z neho okamžite rozsekli niekoľko ďalších potvor. Musel sa premiestniť ale odmietal ustupovať, ohnivá hranica oslabujúca ako-tak Chaos aj keď nemala taký účinok aký si želal aspoň ich čiastočne zdrtila. Z boja ani teraz nevyjde čistý a prijal to s úškrnom na perách. Premiestnil sa švihom biča vyslal ohnivý polmesiac, ťal jednu beštiu za druhou ako i les. Nasledovalo ešte niekoľko takýchto polmesiacov než sa opätovne premiestnil aby zrazil k zemi ďalšie potvory ručne či za pomoci čierneho dymu, ten sa plazil po zemi a vystrelil keď sa nad ním ocitla potvora čím ju prebodol skrz hlavu.

Začul vo svojej mysli hlas ale neotáčal sa, venoval boju keď preťal hlavu ďalšej kreatúre. „Staraj sa o seba.“ Sykol podráždene k anjelovi. Aj keď sa ostatní sťahovali, on minimálne. Vyskočil a Temnota ho vyniesla vyššie, držala ho tam, spodok začal horieť a tak mu poskytla čiastočnú ochranu, vytvorila mu platformu na ktorej mohol stáť a zameral sa na zem kde sa počas jeho odriekavania vytvárali jednotlivé tmavo-červené symboly, tie žiarili, jemne sa začali vlniť než z nich vystrelili prúdy ohnivých chápadiel ktorý besniaco šľahali zo strany na stranu. Neskôr sa podstavec znižoval, v ruke držal ohnivý bič vysielajúci niekoľko ďalších ohnivých polmesiacov a premiestňoval sa z miesta na miesto aby neostával na jednej pozícií príliš dlho. Cítil sa byť i viac vyčerpaný. Načúval vreskotu Chaosu ktorého pohltili jeho ohnivé chápadlá ktoré rozmiestnil blízko ohnivej hranice ale teraz mu to bralo viac energie, zato výtvory a efektivita kúziel bola intenzívnejšia čím mal zo seba oveľa lepší pocit ako predtým. Jeho ruky vzplanuli a vybehol naproti beštii ktorú schmatol, zrazil k zemi a utrhol ruku, dupol na hlavu čím ju za sprievodu praskania rozbil a ruku hodil do strany aby sa potvory po nej vrhli do blízkosti chápadiel.

Prudko vydychoval cez nos, pot sa miešal s krvou ale nebolo času na oddych. Temnota z neho vystupujúca zredla len o kúsok no stále mala v sebe silu ktorou vedela ničiť Chaos. Potriasol hlavou a skrz plameň ktorý zanechal spolubývajúcemu dostal náhľad na situáciu ktorá nevydržala dlho. Potvora ho zrazila k zemi a zaryla pazúre do jeho stehna keď si ho prichytila, nadvihla a švihla po zemi. Zastavil sa až o kopu mrcín, bol absolútne dezorientovaný a potreboval čas na spamätanie sa. To sa však beštia po ňom vrhala s otvorenou tlamou než Temnota nevliezla dovnútra tejto prázdnej schránky a zmenila v ničivý oheň ktorým tento odpad pohltila. Červenovlasý démon neváhal ani chvíľu, potreboval tento proces urýchliť a tak sa rýchlo postavil na nohy no jeho pohľad na celé bojisko sa mu točilo, hmlilo a bolo ťažké sa sústrediť na niečo viac. Čierny dym vôkol neho utvoril bariéru a nárazy Chaosu duneli po každom jeho odbití. Čím rýchlejšie a silnejšie narazili, tým väčšmi ich to odrazilo. Loey si prešiel vlasmi vydychoval a hľadel na bojové pole odkiaľ je nútený ustúpiť a pokúsiť sa regulovať Chaos. Premiestnil sa o niečo dozadu, pohybom ruky Temnota vytvorila ďalší pás meniaci sa v oheň. V protekcii čierneho dymu prihliadal na to čo sa deje. Mohol by schádzať do rôznych konšpiračných teórií no na to osobne nemal čas.

„Držte ich! Odrážajte tie špiny do ohňa!“ Vykríkol z hromadiacej sa frustrácie v jeho vnútri, začínal mať toho už plné zuby ale bolo potrebné sa ovládať – musel na to myslieť a sem tam opakovať aby nezabudol, nespôsobil sám sebe problémy. V ruke mu Temnota sformovala luk, zdvihol ho a natiahol tetivu na ktorej čierny dym vytvoril šíp. Len čo ho vystrelil tak vzplanul a okamžite niekoľkonásobne svoj počet zväčšil. Vystrelil tieto ohnivé šípy niekoľkokrát než luk zmizol, držal Ohnivý bič a vytváral buď polmesiace kosiace všetko čo im stálo v ceste alebo po zemi ťahajúce sa ohnivé čiary ktoré vystrelili do vzduchu. „Kurva s tým všetkým.“ Zašomral podráždene a strel si pot zmiešaný z vlastnou krvou i hmotou vychádzajúcej z potvor, už aby bol ten zasraný portál hotový.

​

​

​

​