Cassadegra 1st May, brzké dopoledne
 

Kapitol Orienu se probouzel do nového dne, sluneční paprsky se odrážely v kapkách vody ranní rosy na stvolech trávy, které se mírně chvěla v důsledku líného chladného větru. Ptactvo, které vždy sloužilo jako nejlepší budíček pro samotnou přírodu, bylo slyšitelné po celém okolí. Vcelku kouzelné ráno.
 

Muž, který se unaveně opíral o své kopí a kterému se dařilo ještě úspěšně bojovat proti spánku, který sebou přinášela vidina konce jeho noční stráže u postranní brány do města, se s ospalým pohledem zadíval na svého kolegu, který seděl za přijímací stanicí a svůj boj s únavou prohrál zhruba před hodinou. Mladší strážný se jen pousmál nad svým nadřízeným, který o sobě dával vědět hlasitým chrápáním. Sundal si rukavici z pravačky, přidržel ji v druhé ruce, ve které stále držel své kopí a volnou rukou si promnul znavené oči. K jeho uším následně dolehl zvuk kopyt, rozléhající se ulicí vedoucí z města. Pohled stočil tím směrem a setkal se s pohledem staršího občana, který vyrážel za obchodem do jiného města.
 

„Dnes nějak brzy Allehoime,“ pronesl směrem k obchodníkovi, kterého dobře znal, jelikož jeho cesty do měst byly na denním programu velmi časté.
 

„Brzy? Už teď jedu pozdě!“ zamumlal si pod vousy starý Allehoim a dal mezitím povel svému koni, aby zastavil, odložil otěže po svém boku a slezl ze svého posedu na povozu.
 

„Nějaký trpaslík z Adorasu si objednal celou fůru pivních sudů, protože otvírá nový hostinec a bude se konat velká otevírací akce,“ vysvětlil svoji dnešní cestu a odhrnul plachtu z povozu, aby si mladý strážný mohl zkontrolovat zboží.
 

„Trpaslíci? Tak to bude mít bratranec Jamel co dělat. Dělá v Adorasu městskou hlídku,“ zasmál se nad představou svého příbuzného, jak nahání opilé trpaslíky po městě.
 

„To mu nezávidím v tom případě,“ pronesl Allehoim a plachtu znovu zatáhl přes dubové sudy a upevnil provazem. Znovu vylezl po malých schůdkách na svůj posed a pohlédl na strážného: „Jamel? Pokud ho potkám budu ho pozdravovat,“
 

„Můžeš, a vyřiď mu, že by se tu mohl zase někdy ukázat!“ dodal s úsměvem na tváři strážný.
 

Tichý rozhovor mezi obchodníkem a strážným najednou protnul děsivý nelidský zvuk, nesoucí se vzduchem směrem od lesa. Oba muži pohlédli tím směrem, se značným znepokojením ve tvářích. Ptactvo ztichlo a podřimující starší strážný sebou při tom zvuku cuknul, až málem sletěl z dřevěné stoličky, na které seděl. Hlubokým hlasem pronesl k mladému strážnému: „Co to sakra bylo?“

Se zadrženým dechem se druhý obezřetně rozhlédl po stromech, které se nacházeli v jejich nebližším okolí. Kopím výstražně trčícím před sebe přešel několik málo kroků ke křoví na okraji lesa.
 

„Co tam je?“ křikl starší strážný, který již plně vnímal, opřený o stolek, na kterém ještě před chvíli nerušeně spal.
 

Křoví tyčící se vysoko nad strážným se v jeden okamžik divoce zachvělo, což zapříčinilo, že muž udělal několik kroků vzad. Pevněji sevřel v rukou kopí a pohledem se snažil najít to něco, ukryté mezi trnitým křovím.
 

V následující okamžik se děsivý skřekot ozval znovu a mladý strážný se nacházel přišpendlen k zemi s ostrými drápy zaseknutými skrze jeho zbroj až do těla, s hrůzou v očích a posledním nádechem v hrudi.

---
 

Ředitelna Immortal Academy 11th May
 

„Máme nějaké zprávy o Mitrielu?“ zeptal se Michael průzkumníků, kteří se před malou chvílí vrátili z různých částí Orienské říše.
 

„Některým elfům se podařilo uniknout do Delty, ale i tam už jen těžce odrážejí útoky nestvůr,“ zněla odpověď. Michael přikývl.
 

„Celest Elohim?“
 

„Andělské město se ještě drží díky několika Archandělům a dalším mocným bytostem, kteří tam našli azyl,“
 

„Dobrá, máte ještě nějaké zprávy?“
 

„Teirim padl,“
 

„Odum je plné démonů, nemáme žádné zprávy, zda se někde v podzemí trpaslíci ještě ukrývají nebo ne,“
 

„V Quernu se jim podařilo odrazit první vlnu, a volají o pomoc,“
 

Zprávy nesoucí se z různých částí celého Orienu nebyly vůbec dobré. Téměř již celý svět padl do temnoty a jeho půda byla prolita krví různých obyvatel. Nebylo jisté, které město padlo jako první, zdali obchodní město Adoras nebo Cassadegra, puklina v zemi se objevila na půli cesty do obou měst a Chaos se tak neočekávaně a nezadržitelně rozlezl hned ze středu Orienu. Kdo přežil utíkal do nejkrajnějších míst čímž byli právě ta poslední místa, která ještě pohromě z posledních sil odolávala.
 

Právě jedním z nich byl i Lavender a akademie, která se stala místem pro uprchlíky a ředitel Eronas byl tak nucen odstranit veškerá ochranná kouzla, která by za normálních okolností ubránila akademii před Chaosem, ale nevpustila by uprchlíky na její pozemky. Nejodvážnější jedinci se vydali střežit Lavender a pomoci posledním přeživším dostat se v bezpečí do akademie. Ovšem ani jim už mnoho času nezbývalo.
 

„Děkuji, můžete jít,“ dodal ředitel. Jakmile průzkumníci opustili ředitelnu, nastalo hrobové ticho.
 

„Co budeme dělat?“ protnul jej Raphael, nejbližší Michaelův přítel.
 

„Spíše co můžeme dělat,“ opravil jej Archanděl, který seděl po boku dalších představitelů různých ras. Všichni věděli, jak vážná situace byla a museli přijít s nějakým řešením.
 

„Naděje, že se nám podaří přežít je velmi malá. I kdybychom zvládli první vlnu a třebaže i druhou, bez jídla tu dlouho nevydržíme!“ ozvalo se od zástupce Vznešených Mágů.
 

„Chaos je přitahován do míst, kde se ještě zdržují pozůstatky obyvatel, i kdyby se nám podařilo ubránit Lavender a akademii, zůstaneme-li posledním místem v celém Orienu, všechny bestie se pohrnou směrem k nám,“ dodal vysoký elf stojící vedle otevřeného okna, hledíc mezi koruny stromů Lavenderu.
 

„Takže všichni zemřeme? Je tohle doopravdy konec?“ zeptala se na tu nejděsivější otázku čarodějka. Pohledy se stočili k řediteli akademie, který ačkoli nebyl nejmocnější v místnosti či nejvýše postavený, Orienský kodex uděloval právo rozhodovati nejvyššímu představenému místa, kde se jakýkoli sněm pořádal, a přestože byla chvíle, kdy pravidla již neznamenala vůbec nic, představitelé bytostí si chtěli zachovat alespoň tímto způsobem určitý řád ve světě, který byl téměř celý pohlcen Chaosem.
 

Ředitel s pohledem zabodnutým do středu svého stolu, znaven tíhou situace, s hlubokým povzdechem věnoval pohled všem přítomným. „Máme jen jedinou možnost,“
 

„A tou je?“
 

„Musíme opustit Orien,“ odpověděl za Michaela přítomný Archdémon.
 

„Co to je za nesmysl? Jak lze opustit tento svět?“
 

„Orien již téměř zapomněl na dobu, kdy se dalo cestovat mezi různými světy pomocí Emerald Dream Portálů,“ vysvětlil Michael.
 

„Jiné světy?“ zeptal se udiveně Raphael.
 

„Ano, jiné světy existují, ale Orienský portál byl již dávno zničen, a i kdyby nebyl, nevidím způsob, jak bychom se tam dostali!“ obořil se na Michaela představitel trpaslíků.
 

„To máte pravdu, ale existuje přeci jeden způsob,“ obrátil se od okna vysoký elf a následně znovu věnoval pohled řediteli.
 

„Pokud spojíme naše síly, dokážeme vytvořit jednorázový portál vedoucí na jiný svět, který se tak stane jedinou záchranou pro náš lid,“ pomocí malé iluze vytvořil Michael hologram portálu, aby řádně vysvětlil myšlenku.
 

„Bude to těžké a složité,“ dodal Archanděl a k překvapení ostatních s ním Archdémon souhlasil.
 

„Kam půjdeme? Není moc míst, kam můžeme jít,“
 

„Co třeba Ammeadore?“ navrhnul představitel temných mágů.
 

„Ammeadore?“
 

„Ano je to svět nejvíce podobný Orienu, sice se mohl dost za ta tisíciletí změnit, ale podle mě je to jediná naděje,“ vysvětlil.

Všechny zraky znovu spočinuly na řediteli, který ve svých myšlenkách pátral po informacích o světě, který temný mág zmínil a tiše se uráčil souhlasit s jeho nápadem.
 

„Myslím, že je rozhodnuto,“ shrnul Michael, když vycítil z každé přítomné bytosti jiskry vzplanutých nadějí. „Dejte vědět všem, vyšlete zprávy mezi hlídky v Lavenderu, ať se stáhnou a vrátí, pokusíme se zachránit co nejvíce životů. Přestože to bude velmi těžké, když opustíme obranné linie, nebude příliš mnoho času dostat všechny skrze portál, Chaos je velmi silný a na akademii se dostane rychle, věřím, že to zvládneme,“
 

„Co víc můžeme ztratit,“ dodal vysoký elf a souhlasně přikývl na ředitelova slova.