Od momentu, kdy se portál otevřel, Michael přenesl veškerou svoji soustředěnost na něj a proudy magie, které jej měly udržet co nejdéle. Cítil propojení všech pilířů, navzájem se podporujících, neutrální štít z šedé magie bránící kolizi energií archanděla a archdémona, zároveň chránící představeného elfů a mágů. V síti toho magického toku vnímal a slyšel myšlenky každého, kdo se sítě jen na krátký okamžik dotknul, mezi něž se počítal každý, kdo prošel na druhou stranu. Myšlenek bylo stovky, tisíce a každá se překrývala s každou, byla to ohromné zamotané klubko všelijakých pocitů a emocí, od jedince, který netoužil po ničem jiném než po záchraně vlastního života, po matku dětí, která s úlevou v duši prošla do nového světa s pocitem zadostiučinění, že zachránila především své potomky.
Klečel stále na svém vyznačeném místě, nehnutě, protože věděl, že každý otřes jediného pilíře může způsobit velký zvrat a pád celého systému.

Z počátku se vše dařilo, jeden po druhém, v klidu a spořádanosti je bytosti obcházeli a mizeli v zeleném světle naděje. Jeho instinkty však tušily, že ne vše půjde snadno a několik málo chvil klidného průchodu překazil dav panikařících, kteří se bezohledně snažili dostat co nejrychleji k portálu. Stráže měli co dělat, aby uchlácholili dav, ale nedařilo se. Do představených začali strkat, narážet, samotný Michael se snažil neočekávané nárazy tlumit, aby udržel spojení energií při sobě. Vyměnil si pohled s představeným elfů i mágů. Všichni chápali vážnost situace a pouze nevyřčenými myšlenkami se ujišťovali, že má každý pod kontrolou alespoň svůj vlastní pilíř.

K jeho uším dolehl křik, přestože ho v okolí bylo mnoho, tento byl něčím specifický, nával temné energie s ním spojený se taktéž nedal lehce přehlédnout. Krátce upustil na pozornosti, když se ohlédl za zdrojem a spatřil mezi pobíhajícími bytostmi anděla svíjejícího se v křečích, ke kterému se skláněl jeho spolubydlící. Michael neměl ani tušení, co se tam odehrávalo, jeho srdce tak stáhl pocit zoufalosti, když věděl, že neexistoval způsob, jak se to dozvědět, aniž by svoji pozornost odvrátil od portálu. Rozhodnutí, které učinit musel. Obětování jednoho života k záchraně ostatních. Kdyby jen tušil, že podobných rozhodnutí bude muset ještě pár udělat.

V té malé chvíli jeho nepozornosti do Michaela vrazil jeden z probíhajících, což zapříčinilo vyvrhnutí z rovnováhy a Michael na zlomek sekundy upustil od svého krystalu, což zapříčinilo výboj energie, který se rozběhl po síti ke všem pilířům včetně samotného portálu, který se rázem otřásl a několik málo bytostí do jeho disku jen vrazilo celou vahou svého těla. Výboj doslova praštil představeného vznešených mágů a odstrčil jej od jeho krystalu. Několik dalších, kteří pomáhali svojí magií s udržením se taktéž v návalu znovu vystupňované paniky odtrhli od sítě a portál začal výstražně probleskávat, zatímco hodnou chvíli odmítal pustit kohokoli na druhou stranu. Michael v mžiku zaujal zpět svoji pozici a celé své bytí včetně své andělské životní síly soustředil do svého pilíře, který se rázem rozzářil o mnohem víc než pilíře ostatních. Portál v ten moment přestal se záblesky a první bytost byla znovu vpuštěna skrz. Nadmíra bílé magie v síti však podráždila jediného archdémona, který shledal svoji pomoc dostačující a vzhledem k množství již zachráněných životů a hrstky zbývajících se v jeden okamžik odpoutal od svého pilíře a prošel portálem zanechávající ostatní na pospas.

Michael jeho opuštění zaregistroval, když se portál znovu zachvěl. Naštěstí míra energie, kterou ze sebe nejvyšší strážný anděl vydával dokázal pokrýt a udržet dostatečnou stabilitu pro zbytek. Největší nával měli všichni za sebou.

„Řediteli!“ okřikl jej představený elf, který pozoroval celé dění od svého cípu hvězdice. Ovšem odpovědi se mu žádné nedostalo. Michael soustředěný na tok energie se ponořil od stavu podobnému hluboké meditaci. Křídla se rozzářila, andělův pohled se proměnil. Oči se proměnily ve dvě bělostně zářící světla, když jej magie celá pohltila.
Představení se po sobě se značným znepokojením podívali, ale všichni moc dobře věděli, jakým způsobem postupovat dál.
------
Předchozí den v ředitelně

„Vše je domluvené, můžete jít,“ pronesl po poslední poradě Michael ke všem, kteří měli mít s otevřením portálu co do činění, včetně hlavních velících v obranných liniích.

„Představitele ras bych ještě na chvíli poprosil zůstat,“ dodal ve chvíli, kdy z ředitelny odešli ti, kterých se následující dění nemělo nijak týkat. Michael se zvedl ze svého křesla, obešel stůl a opřel se o něj, zatímco se ujistil, že jej všichni pozorně poslouchají.

„Poslední věc, kterou bych rád probral jen mezi námi. Nechci, aby o tom věděl, kdokoli ze studentů akademie,“ začal a přejel pohledem po všech. „Každý asi ví, že pokud vše půjde podle plánu, později nastane moment, kdy budou skoro všichni na druhé straně a zbydou jen ti, co budou bránit velký sál a my,“

„Mluvíte tu o šanci pro ně a nás?“ optal se Temný mág. Michael jen přikývl. „Portál dostatečně nasycený naší energií dokáže samostatně stát jen několik málo okamžiků po odpoutání se tří a více pilířů. V rámci možností může dojít na situaci, kdy se může stát, že někdo bude muset udržet za pomocí své síly portál do poslední chvíle, aby prošli všichni ostatní,“

Ta slova probudila snad ve všech kromě přítomného Archdémona očekávanou reakci.

„Chcete říct, že se někdo bude muset obětovat?“ zeptal se Vznešený mág.

„Ne někdo,“ odpověděl mu ředitel. Představení se po sobě podívali a Elf se již chystal říct něco, čím by protestoval: „Michaeli…,“

„Ne, to já jsem na této akademii ředitelem, já za ni beru odpovědnost, a proto bych byl rád, kdybyste mé rozhodnutí respektovali,“

„K udržení portálu jediným pilířem bude zapotřebí nezměrné množství magie nejvyšší úrovně, nechci se vás nějak dotknout, ale jste si jistý, že to můžete zvládnout?“ optal se ředitele jeden z Archandělů.

„Magie nejvyšší úrovně je mým zájmem již několik stovek let a v určitých směrem jsem ji schopný kontrolovat, aniž bych byl sežehnut,“ vysvětlil.

„Nejde jen o sežehnutí, může vás to zabít dřív, než se všichni dostanou přes portál,“ oponoval mu Gabriel.

„Chápu vaše obavy, ale věřte, že v moment, kdy se uchýlím k tomuto kroku budete zbývat jen vy, v což doufám, a přesun k portálu vám nezabere víc než pár sekund, nemám pravdu?“ věnoval nejvyššímu Archanděli svůj pohled, kterým mu jasně dával najevo jistotu svých slov. Gabriel jen ohromen odvahou Nejvyššího anděla pozvedl své koutky rtů do úsměvu. „Dobrá tedy, jak myslíte,“

Ostatní jen mlčky přijmuli rozhodnutí, které bylo požehnáno samotným Gabrielem, a jelikož se jej nikdo neopovažoval nerespektovat, odsouhlasili veškeré podmínky plánu.

​

--------

​

„Dobrá tedy, uvidíme se na druhé straně!“ křikl Vznešený mág, který ačkoli by rád zůstal a nadále pomohl, jeho krystal se výbojem roztříštil na kusy a nebyl tak dál k ničemu. Temný mág a Archanděl mu kývli na pozdrav předtím, než zmizel za magickým průchodem. Elfův pohled se stále upíral na ředitele, který se stal nejsilnějším zdrojem energie pro portál.

„Když jej opustíme zabije ho to!“ obořil se pod návalem emocí elf na temného mága a archanděla, kteří jako poslední zůstávali. „Víš přeci jaký je plán Esterieli! Upusť od něj a zůstaneme tu všichni!“

„Všichni jste šílení!“ nesouhlasně zakroutil hlavou a rozhlédl se po sále, ve kterém zbývalo jen pár bytostí, mezi nimiž rozeznal anděla, který byl dobrým přítelem ředitele Eronase. „Raphaeli!“ Upoutal jeho pozornost, ale nezmohl se k ničemu dalšímu, protože v ten moment se sálem ozvala hlasitá rána bortící se stěny, když si velký černý drak probořil cestu k portálu. Kameny se rozlítly do prostoru a zasáhli několik jedinců postávajících okolo portálu. Drak i se svým pánem v několika málo sekundách zmizeli v portálu následování dalšími. Esteriel zkontroloval představené po tom nenadálém výbuchu a spatřil Temného mága ležícího na zemi vedle pohaslého krystalu. Vysoký Elf se s hrůzou v očích podíval po portálu, který se k jeho i překvapení Archanděla ani nepohnul. Zdálo se, že ředitelova slova byla pravdivá a byl schopen sám udržet průchod pro ostatní. Poslední část útěku započala. Archanděl na znamení Esteriela popadl zraněného temného mága a pomocí teleportace se přesunul k portálu, kterým následně prošel. Esteriel znovu obrátil svůj pohled k řediteli akademie, který se za několik málo okamžiků měl stát jediným zdrojem energie pro průchod. „Nevím, jestli mě slyšíte Michaeli, ale jestli to nezvládnete, ujistím se, že vaše skutky budou dostatečně oceněny, za celou svoji rasu, i za ty ostatní Vám děkuji,“ skřeky monster se již ozývaly z chodeb akademie a první bestie se dostaly i do sálu skrze díru ve zdi, kterou způsobil velký černý drak. Esteriel upustil svůj krystal a rozběhl se vstříc portálu, který se začal třást o mnohem víc a způsobené vibrace se nesly celým sálem, kdy začala praskat i samotná podlaha kolem ředitele Eronase. Zastavil těsně před ním a obrátil se k díře ve zdi. Vyslal proti ní poslední kouzlo, kterým mohl získat čas pro Michaela. Silné kořeny se za pomocí elfovy energie prodraly skrze podlahu, hrnuly popadané kusy kamení a vytvářeli živoucí záplatu zdi, aby zabránili démonům v doposud snadném průniku do sálu. Portál začal znovu probleskávat. Čas se krátil. Elf věnoval poslední pohled Michaelovi než se rozplynul v zelené záři portálu.

​

---

​

Saurielova mysl byla stále poznamenána útokem temné síly, že si pořádně ani neuvědomil, že jej Loey v krátkosti opustil. Saurielovi se podařilo vyškrábat se na nohy a jediné co byl schopen v ten moment zpracovat, byl, pocit ublížení, který s ním Loey zanechal. Rukou se přidržel sloupu vedle něj a zatřepal hlavou, aby se konečně vzpamatoval. Rozhlédl se kolem dokola a uvědomil si, že ještě není konec, ale značně se k němu blíží. V sále zůstalo jen několik málo bytostí, odnášeli poslední raněné, z útrob akademie se ozývaly výbuchy, zvuk soubojů s démony z podsvětí. Už se ocitli na úplném konci.

Zhluboka se nadechl a svoji mysl přenesl na spojení, které v něm stále planulo. Díky Loeyho včasné pomoci, jej útok meče připravil jen o trochu síly, ale ne o takové množství, které by jej nějak výrazně ohrožovalo na životě či jeho ovládání schopností.

Hayley vycítil téměř okamžitě. Podíval se směrem ke vstupu do sálu a uviděl kumiho probíhat s taškou v ruce. Nitrem se mu rozlil pocit úlevy a několika kroky byl u ní.

„Zvládla si to!“ usmál se a uchopil její zápěstí, když se společně s ní prodral mezi posledními až k portálu. Pohledem zastavil na malý moment na řediteli a ostatních představených, kteří stále drželi portál v jednom kuse. Zastavil se těsně před portálem, když jej druhé spojení zatahalo zpět. Zamračil se. Kyrie. Napadlo ho mimoděčně a obrátil svůj zrak zpět do sálu, kde se snažil mladého temného mága najít. Hayley nechápala jeho náhlé zastavení a věnovala mu zmatený pohled.
„Běž první, myslím, že mě tu bude ještě potřeba,“ poprosil ji, ale k jeho očekávání se dočkal nesouhlasné reakce. „Prosím běž, budu hned za tebou, slibuju!“ snažil se svoji svěřenkyni ujistit, že bude vše v pořádku, předal ji i svůj zabalený vak s věcmi a znovu zopakoval, že se hned vydá za ní. Naštěstí pro něj nakonec souhlasně kývla a prošla portálem. Jeden úkol splněn, Sauriel byl rád, že se mu podařilo dostat Hayley na druhou stranu, ale ještě jej na Orienu drželo několik dalších věcí. Kromě svého nového dočasného spojení s mladým mágem, věděl, že tu stále zůstává ředitel, a dokonce i jeho bratr. Přestože věděl, že Raphael je velmi silný a zkušený, dělal si starosti. Zbývalo jich jen málo, těch, co drželi chodbu před velkým sálem.

Tok jeho myšlenek byl přerušen hlasitou ránou, která se ozvala z jedné strany sálu. Jen tak tak se vyhnul letícímu kameni a zůstal stát, když se pohledem setkal s Viktorem a jeho Allerasem. Jistě, nějak se taky museli dostat do portálu, takže jim to nikdo nemohl mít za zlé. Ohnivá clona se prohnala za okny a ozářila tak i vnitřek sálu, když černý drak sežehl létající potvory a získal tak drahocenný čas na úprk do portálu.
Zrak od té podívané byl ale nucen odtrhnout ve chvíli, kdy jeho spojení s Kyriem výstražně zazářilo. Ohlédl se do sálu a spatřil chaos. Ne démony, ale chaos mezi zbývajícími. Vyvolení, co drželi portál, upustili od svých krystalů, jen ředitel Michael, který stále zůstával v podivném stavu na svém místě, držel průchod v jednom kuse. Vše se odehrávalo tak moc rychle. Najednou se po Saurielově boku objevil Raphael, který na něj křičel něco o tom, že by měl okamžitě do portálu, ale Sauriel nedokázal bratra a jeho slova vnímat, spojení mezi ním a temným mágem křičelo. Poslední trojice jedinců uzavřela vchod do sálu, a dokonce se nějakým kouzlem zapečetila díra ve zdi, kterou za sebou zanechal Alleras. Zem se otřásla, že měl co dělat, aby se udržel na nohách, chytl se Raphaela za rameno, ten jej popostrčil zpět k portálu.

„Počkej! Kde je Kyrie?“ okřikl Raphaela.

„Kdo? Saurieli jdi do portálu!“ zněla odpověď jeho bratra, který se rázem přemístil kousek od Michaela, kolem kterého začal vířit prach. Očima zabrouzdal po obvodu zdí, když narazil na tvář mága, který ležel s odřenou tváři vedle dveří do sálu, očividně v bezvědomí. Sauriel nečekal a rozběhl se směrem za ním. Proběhl kolem Raphaela, který jej nestačil včas zarazit. Své jméno zaslechl, ale rozhodl se jej ignorovat. Přeskočil několik kamení a v momentě kdy dopadl zpět na nohy, se musel uhýbat letícím kusům zdi, která byla probořena některým ze silnějších démonů Chaosu. V moment, kdy se otočil směrem kde ležel mág, spatřil jej na nohou, vysílající odrážecí kouzlo na jednu z potvor, která se dírou ve zdi po něm sápala. Doposud schovaná křídla roztáhl do šíře a vyletěl směrem k mágovi. Popadl jej pod rameny a rychlým mávnutím křídel nabral zpětný tah, přesně ve chvíli, kdy se zeď vyvalila pod náporem dobývajících se démonů z druhé strany. Jen tak tak se vyhnuli ostrým drápům a padajícímu kamení. Nevnímal, mířil pouze do bortícího se portálu, prolétl skrze něj i s mágem. Na krátký okamžik vše utichlo. Vypadli společně na druhé straně, Sauriel se ještě stačil skutálet ze schodů do měkké trávy. Už byli ale v bezpečí.

​

---

​

Raphael doběhl až na konec chodby, kde se nacházeli poslední, co strážili vchod do sálu. „Kolik ještě zbývá?“ zeptal se prvního, kdo mu přišel do cesty. „Už jen pár zraněných, my a představení,“ zněla odpověď. „Dobře, musíme tuhle chodbu udržet co nejdéle, je jen otázkou času, kdy se jim podaří dostat se až sem,“ Uchopil znovu svůj stříbrný meč a zaujal obrannou pozici, poté co ještě rychle zkontroloval situaci ve velkém sále. Raphael cítil, že jeho tělo už funguje jen z posledních sil, vyčerpanost byla vidět na všech, dlouhé hodiny boje a bránění démonům si vybíralo krutou daň nejenom na něm, ale naprosto všech, kdo ještě zbýval. Unavené, strhané tváře kolem sebe viděl na každém kroku, jediné, co je drželo na nohou byla naděje. Naděje, která jim zářila za zády zeleným světlem.

Děsivý řev se rozlehl chodbou až k nim, Raphael se zamračil, protože tento řev se lišil svojí silou a strukturou. Démoni Chaosu byli rozliční jak schopnostmi, tak sílou, stavbou těla i velikostí. A právě to poslední jim dělalo největší starost, protože deset monster menšího vzrůstu se dalo ukočírovat lépe než bestie velká jako barák. Zrak upřený ke schodišti na druhé straně chodby, očekávání toho, co se na ně vyřítí. Hluboký řev se ozval znovu, silněji až rezonující zvuk otřásl zdmi akademie. Dunivé rány těžké váhy k nim doléhaly v pravidelných intervalech, dokud se příšera sama nevystavila na obdiv.

Několik jedinců začalo instinktivně couvat, a dokonce jeden či dva se rozhodli doslova vzít nohy na ramena a zachránit si život dříve, než by bylo pozdě. Raphael se ohlédl po zbylých odvážných, a přestože i jeho strach pomalu sžíral za živa, kvůli všem těm, kteří ještě neprošli přes portál včetně Michaela, se rozhodl bít.

„Odvahu pánové!“ pronesl k ostatním po jeho boku a zhluboka se nadechl. Démonský obr naproti nim silně udeřil svými těžkými pěstmi do podlahy a za ohlušujícího řevu se rozběhl proti skupince na konci chodby. Elfí bratři, kteří stále stáli Raphaelovi a zbylým po boku se oba naráz skrčili a při doteku jejich dlaní podlahy se kamenné dlaždice začaly vlnit a způsobily, že běsnící monstrum na krátký moment ztratilo rovnováhu a dopadlo tvrdě na zem. Raphael přiložil dlaň na čepel svého meče a vyslal proti monstru proud jasného bílého světla, které bestii oslepilo. Útoky mířené na obra se vyplatily, ale nezasáhly menší potvory, co obra hravě přelezly či přeskočily a rychle se hnaly naproti nim. Poháněné neskutečnou sílou díky zdroji energie, kterým nebyli jen všemožné bytosti, ale v ten moment i samotný portál. Raphael se společně s dalšími neváhali a pomocí svých zbraní či magie začali úspěšně odrážet útoky, aby udrželi tu poslední část akademie ve zdánlivém bezpečí.

„Vydržte!“ křikl po několika chvílích urputného boje na chodbě Raphael a stáhl se zpět ke dveřím, aby zkontroloval situaci. Doopravdy zbývalo jen pár bytostí. Z tváře si otřel pot smíšený s krví a zhluboka se nadechl, museli získat čas, aby uzavřeli dveře a podařilo se všem projít portálem. Přemýšlel, ale nacházeli se v těžké situaci, démonů byla velká přesila a ti zbývající bojovali z posledních sil. Jeho myšlenkové pochody přerušila záře, která se objevila po jeho boku, instinktivně odskočil do strany, čepel meče namířil k oné záři, než se z časoprostoru vynořila známá tvář. „Arael?“ vydechl udiveně a sklonil zbraň k zemi. „Co tady ještě děláš?“ zakroutil hlavou rychle zkontroloval situaci. „Okamžitě běž do portálu, tady je to už příliš nebezpečné!“ nečekal na žádnou odpověď vlastně nechtěl raději nic slyšet, protože mu bylo jasné, že anděl, jakým byla Arael si nechtěl nechat rozkazovat, nicméně doufal, že bude dostatečně rozumná a poslechne jej. Na jednu stranu byl rád, že je v pořádku, ale nelíbil se mu fakt, že se ještě nacházela na akademii.

Náhle velkým sálem otřáslo něco podobné výbuchu. Letící kameny dopadly skoro až k Raphaelovým nohám. Plameny ozářily noční oblohu a Allerasovi s Viktorem se podařilo projít portálem. Raphael dal pokyn k ústupu za dveře a doběhl co nejblíže portálu, kde se srazil se svým mladším bratrem. „Saurieli jdi do portálu!“ okřikl bratra, který se zdál, že jej však vůbec nevnímá. Čas se neúprosně krátil a Raphaelův zrak se zaměřil na jejich ředitele. Přesunul se po jeho boku a stále čelem ke dveřím, které se podařilo zavřít a zabarikádovat, hlídal osamoceného anděla, který jako jediný držel portál. „Michaeli! Slyšíš mě?!“ Neměl sebemenší tušení, zda jej Michael vnímal nebo ne, zdálo se, že spíše ne. Jeho aura žhnula, výboje cítil v jeho blízkosti snad naprosto každý s alespoň troškou smyslu pro magii. Zem pod nohama divoce vibrovala a portál se začínal stejně tak otřásat v základech. Další letící kameny přistály kousek od něj i ředitele. Jeden z nich musel pomocí magie odrazit, jinak by strefil Michaela. Světlo portálu začalo děsivě probleskávat, očividně již skoro spotřeboval veškerou sílu, kterou mu anděl svým tělem dával.

Ani si nevšiml, že Sauriel prolétl těsně kolem nich, při záchraně dalšího studenta. Raphael nadále zůstával po boku Michaela, odrážejíc bestie, které se hrnuly z díry ve zdi. Pohledem zkontroloval portál, elfí bratři jej pozorovali a uznale pokynuli předtím, než prošli magickou clonou. Zbývali už jen dva přátelé.

​

​

---

​

Tělo Nejvyššího strážného anděla žhnulo, vydávalo ze sebe nezměrné množství energie, cítil každičkou bytost, která prošla portálem, jediný otřes, jakýkoliv pohyb, vše vnímal, jako by s portálem byl jedno tělo. Magie, která se vznášela v jeho nejbližším okolí vytvářela výboje, které měli za úkol jej chránit, alespoň z určité části. Čas mu utíkal jinak než ostatním, celé svoje bytí, veškerou andělskou sílu věnoval k udržení portálu. Nevnímal okolí, nezaregistroval, kdy jej opustili ostatní představitelé, nevšiml si proražení zdi velkým drakem, neslyšel nic. Cítil jen magii, která prostupovala jeho tělem, brala si jeho životní sílu, vypalovala jeho nitro. Přestože několik set let se věnoval magii nejvyšší úrovně, trénoval a snažil se posouvat hranice svých schopností, jeho tělo nebylo na takové množství energie zvyklé, a ve své podstatě byla celá tahle akce sebevraždou.

Nevěděl kolik času uběhlo, ale jeho tělo začalo dávat signály absolutního vyčerpání. Z nosu mu začala téct krev, která se vpíjela do látky jeho oblečení. Neuvěřitelná síla portálu jej drtila, podlaha kolem něj praskala, brala si to poslední, co mohla. Michael začal znovu vnímat své vlastní okolí, nedokázal již vícero držet spojení s portálem. V tu chvíli se začal portál neodvratně bortit. „Michaeli slyšíš mě?!“ slova pronikla skrze zábrany, jež doposud ochraňovaly ředitele. Zarudlé oči upřel na anděla po jeho boku. „Běž,“ jediné slovo, na které se z posledních sil zmohl. Viděl tu nelibost, vnímal Raphaelovi emoce, které odmítaly tady nechat Michaela napospas všemu.

Prsty se dotkl krystalu, který se začínal tříštit. Stěny velkého sálu se taktéž začínaly bortit. Kus zdi dopadl těsně vedle dvojice. Raphael odskočil na poslední chvíli.

„Není čas, jdi!“ nechal zaznít ta slova v andělově hlavě. Raphael se zvedl ze země a jejich pohledy se naposledy střetly. Démoni Chaosu se díky zbouraným zdím dostaly do sálu. Padající kusy stropu již bylo to jediné, co je drželo dál od portálu. Raphael se několika dlouhými kroky dostal až k portálu, který se začínal smrskávat do sebe.

Michaelem projela poslední vibrace, když druhý anděl prošel portálem na druhou stranu. Zaklonil hlavu, byl konec. Řev démonů za zády, dunění portálu, který z posledních sil tahal do sebe cokoli, co se nacházelo v jeho blízkosti, jak se snažil najít zdroj energie, který by jej udržel alespoň o několik málo vteřin déle. Záře křídel zhasla, tělo se sesunulo k zemi. Dlaň položená na krystalu. Cítil proud energie, který jej skrze ruku obejmul. Ohlušující výbuch energie, magická záře, která spálila vše živé na prach, dva proudy světla vystřelily proti sobě. Krystal a portál. Spojily se v jedno a přenesly zbytek hmoty na druhou stranu.
Železitá chuť krve na jazyku byla to první, co ucítil. Tlumený hlas k němu doléhal z dály. Stisk na svých ramenech mu připadal, jako by jej drtila obrovská váha.

„Michaeli!“

„Slyšíš mě?!“

„Prober se!“

Ozvěna mu zněla v uších, ale jeho tělo odmítalo přijmout jediný rozkaz k pohybu. Vnímal zbytky magie, která se mu uhnízdila v nitru. Podařilo se mu pootevřít víčka. Zamlžený pohled, tvář, jemu známá. První nádech.

„Žije!“ zvolal ten jenž jej držel v náruči. Tvář jej pálila, ucítil znovu horkou krev v ústech. Následně chlad na rtech, když k nim někdo přiložil lahev vody, aby se napil. Zamrkal a ztěžka pozvedl ruku ke skleněné láhvi. Teplý proužek světla jej v tu chvíli pohladil po tváři.

„Vychází Slunce,“