story:
 

Killian se narodil temné čarodějce, která byla po svém okolí známá hlavně tím, jak dokonale dokázala zmanipulovat mocného čaroděje a rozvrátit tak jeho veškeré cíle. Co okolí však nevědělo bylo to, že tato mocná čarodějnice dokázala skrývat i po dobu devíti měsíců své těhotenství a následně i své dítě.

​

Valentina Iratus porodila krásného a zdravého syna Killiana Iratuse Emersona.

​

Ano, právě jeho matka byla ta, která dokázala Sibeliuse zmanipulovat a v několika momentech ho i zcela ovládat. Doslova ho zničila a stejně tak obě dvě rodiny díky své vlastní pomatenosti. Přestože byla Valentina velmi odvážná a silná, bála povědět otci dítěte, že má vlastně dalšího syna. Ten tedy vyrůstal pouze pod pevnou, ale přitom jemnou rukou své matky. Zrovna u syna démonické čarodějky se nepočítá s klidným dětstvím, no Killian ho přesně tak prožil. Za celé jeho dětství se mu nestalo, že by vybouchl vzteky, byl na ostatní děti hrubý, ani že by se nikomu posmíval. Právě naopak. Byl velmi chytré, milé, a hlavně dobrosrdečné dítě, které se snažilo každému nabídnout pomocnou ruku. Čím byl starší, tím více mu začal chybět mužský vzor a začal se více zajímat o to, proč vlastně nemá otce. Valentina mu však vše pečlivě tajila. Vždy odpověděla jenom to, že to tak je lepší a že jednou budou všichni spolu.

 

Tato myšlenka se Kilianovi zalíbila a několikrát například kreslil obrázky, kde byl on, jeho matka s otcem, kterého si představoval jako vysokého, silného muže, který ho bude milovat a učit. Slibování brzkého příchodu otce ale přestávalo mít ono kouzlo. Přestával věřit matce to, že otec přijde, ale i když si to nepřiznával, stále tomu tajně věřil. Killianovi bylo asi 8 let, když v tom přišla jeho drahá matka domů a oznámila mu, že ho bere za otcem. Killian prvních chvílích na matku pouze hleděl a nemohl se zmoct na jakékoliv slovo. Vyběhl ke dveřím jako střela a nemohl se dočkat, až uvidí svého otce o kterém tak moc snil. Doufal, že bude přesně takový, jaký si ho představuje. Během cesty na setkání Valentiny a Sibeliuse však vyšlo najevo i to, že jeho otec má ještě jednoho chlapečka. Malý Killian to ale nebral jako nějaké zklamání či nějakou nevýhodu pro něj, právě naopak. Těšil se až pozná svého otce, a ještě k tomu svého bratra. Nikdy neměl sourozence, který by si s ním doma mohl neustále hrát.

 

Setkání ale nedopadlo vůbec tak, jak si Killian a jeho matka představovali. Sibelius odmítal opustit svého syna Williama a svou milovanou manželku.

 

V tu chvíli se Killianovi vše rozpadlo jako domeček z karet. Jeho sny, největší touhy a nejbujnější představy se začali měnit na prach a přicházelo zklamání, smutek a hněv.

 

Někde tam v jeho srdci začal cítit neskutečný vztek a měl snad pocit, jako kdyby ho to mělo ovládnout.

 

Killiana to zasáhlo více, jak jeho vlastní matku, protože ta v tom zase viděla jistou výhodu. Měla možnost tak posílit samu sebe a plánovala k tomu využít, jak Sibeliusovu rodinu, tak svého vlastního syna.

 

Po nezdařené schůzce se už nikdy své matky nezeptal na otce, ani a jeho bratra.

 

Tohle téma bylo pro něj tabu. Všechno se zdálo být poměrně normální až na ten osudný den. Den, který změnil Killianovi i jeho matce život. Bylo mu ten rok deset. Seděl doma jako obvykle a četl si svou oblíbenou knihu. Valentina odešla brzy ráno beze slova a nevracela se dobrých pár hodin, což Killianovi začalo být divné. Začínalo se stmívat a vtom okamžiku se rozrazily dveře a v nich stála rozklepaná Valentina držící se za srdce a tekoucími slzami na tváři. Killian k ní okamžitě poklekl a snažil se zjistit, co se stalo. “Zlatíčko, to oni. William a tvůj otec. Seslali na mě kletbu. Chtěli mě i zabít, ale ubránila jsem se. Ubránila jsem nás oba.” Tohle byly její první slova po tom, co jí viděl padnout do jejich domu. Díval se na její zničenou tvář a slzy, které jí tekly po tvářích a dopadaly na její oblečení a její jemnou kůži. V tu chvíli tohle všechno, ale nedokázal ani vnímat. Cítil to.. Vztek v jeho srdci. Takový vztek v sobě nikdy necítil. Ve skutečnosti v něm vždy ten vztek byl, protože právě vztek byla jeho velká součást, ale nedokázala se projevit, protože nebyl podnět k tomu, aby všechny tyhle jeho skryté mouchy vylezly na povrch. Od té doby se změnil k nepoznání. Z usměvavého chlapce na kamennou tvář.

 

Neusmíval se, nesmál se, nelítal po domě a nehrál si s hračkami. Od toho dne se pouze zajímal o to, jak se jim pomstít. Jak dokázat, že tohle byla jejich největší chyba v životě a on to tak nenechá. Od svých 10 let se tedy Killian učil černé magii. Matka ho učila nejdříve základy, pak přitvrdila a snažila se, aby její syn byl jako chodící kniha. Pokud si něco nepamatoval, nebo to spletl, trestala ho do té doby, dokud to nebude umět. Nikdy mu nepřišel divný její nátlak na jeho učení ani na nic podobného. On sám chtěl být totiž dokonalý, mocný a hlavně snad skoro i všemocný. Už nikdy nepomohl nikomu jinému než sobě samotnému. Vše dělal tak, aby z toho nejvíce získal on. Později ho začala matka učit umění boje v magii a hlavně její démonickou magii, kterou po ní zdědil. Skoro okamžitě dokázal své matce, že na něj může být pyšná. Během několika let se sám Killian pokusil Williama najít, ale nepodařilo se mu to. Nebral to však jako prohru ba naopak jako důvod a čas k tomu se zdokonalit. Zatím celý svůj život strávil tím, že se připravoval na pomstu a staral se o jeho pomalu umírající matku, kterou dostávala do kolen ona kletba.

 

Jednoho dne nastala nečekaná změna a oni se museli přesunout z Orienu do Ammeadoru. Přesvědčoval a prosil svou matku, aby šla s ním. Ta ale odmítla, posledních pár let žila pouze na lektvarech a co to je za život. Dala mu jeden ze svých prstenů, který mu má připomínat, pro co žije. “Žiješ pro to, aby si mě pomstil. Dokázal to, že naše jméno je mocnější, než si kdo mohl vůbec myslet. Ovládni to tu a donuť je, aby se báli tvé jméno pouze vyslovit.” S těmito slovy mu prsten nasadila na ruku a strčila ho do portálu. Pár týdnů žil Killian sám na kraji města Lantrassu, když v tom se dozvěděl, že se otevřela akademie, kde může ještě více zdokonalit svou magii a tak jedině naplnit svůj úděl.

 

Killian se též zásadně představuje pouze jako Iratus, každému rád pomáha, dává dobrovolné doučování, na všechny se ve škole usmívá. Tohle je čistá přetvářka, kterou se tak dokonale naučil, že jí nikdo nedokáže prokouknout. Všichni jsou součást jeho plánu a dokáže se všemi dokonale manipulovat tak, že ani sami nemají zdání, že jsou někým manipulováni. Tohle všechno dokáže někdo jeden mladý hoch Killian Iratus Emerson.